Dekapitace stromů a její problematika
Pojem dekapitace stromu a stručná historie
V původním smyslu slova znamená dekapitace oddělení hlavy od těla. Server Wikipedia o dekapitaci říká cituji: “Poprava stětím je způsob vykonání trestu smrti, spočívající v tom, že je odsouzenci oddělena hlava od těla (dekapitace). Hlava může být sťata různými nástroji, k nejznámějším patří gilotina, sekera či meč“ ( Wikipedia 2009).
V arboristice toto slovo označuje odstranění mateřské větve na dceřinou větev, která není dostatečně silná aby převzala její dominantní funkci, anebo na žádnou větev( Trees are good, ISA, 2005), ( S. J. Lilly, ISA, 2001). Často je tímto řezem odstraněna větší část listové plochy. Kvůli nedostatku asimilantů pak dochází k celkovému oslabení vitality stromu ( Trees are good, ISA, 2005). Již v roce 1907 uveřejnil Američan John Davey, zakladatel největší arboristické společnosti ve Spojených státech, ve své knize “The Tree Doctor” fotografie stromů se seřezanými vrcholy. Odsuzoval lidi, kteří odřezávali vrcholky stromů na topivo jako zdroj obživy ( Arborist News, říjen 1999). Napsal také, že příroda nevytvořila tak nádherné vitální vrcholky stromů k tomu, aby byly rozřezány na kousky a zásobovaly blázny honící se za výděl¬kem ze dřeva. Vydání knihy “The Tree Doctor“ je považováno za vznik arboristiky jako legitimního vědního oboru
( R. J. Campana, ISA, 1997). Přestože se již více než čtvrt století aktivně pořádají semináře, svědčící o škodlivosti tohoto zákroku, je stále hojně používán po celém světě (Trees are good, ISA, 2005),( R. J. Campana, ISA, 1997).
V posledních letech o problematice dekapitace publikují ze zahraničních autorů především R.J. Campana ( R. J. Campana, 1999), James R. Fazio z Univerzity of Idaho (Arborist News, říjen 1997), Sharon J. Lilly v knížce Arborists’ Certification Guide ( S. J. Lilly, ISA, 2001), Alex L. Shigo v publikaci Tree prunning a Modern arboriculture ( Alex L. Shigo, 2008), Ed Gilman v publikaci Tree pruning ( Gilman, 1997). V České republice publikuje o dekapitaci a souvisejících tématech především J. Kolařík ( J. Kolařík a kol., 2003), Marek Žďárský (Marek Žďárský a kol., 2008) a další.
Statistiky o příčinách dekapitace stromů
Podle průzkumu provedeného Dr. James R. Faziem ze Severní Ameriky je hlavním důvodem dekapitace stromů strach a nevědomost. V roce 1997 byl v USA proveden dotazník, určený pro majitele dekapitovaných stromů proč a kdo jejich stromy dekapitoval. Více než polovina respondentů uvedla, že nechala své stromy dekapitovat ze strachu z velikosti stromu. Doslova píše, cituji: “Náš průzkum potvrdil, co mnozí z nás předpoklá-dali: strach je prvotní motivací, která vede k zá¬sahům do tvaru stromů. 57 % obyvatel se obávalo velikosti svých stromů. Hlavním zájmem bylo bezpečí jejich domů. Další důvody zahrnovaly obavu z ničivých následků vichřice (24 %), 6 % po¬važovalo tyto práce za rutinní záležitost při péči o stromy a ostatní uvedli nepřeberné množství dalších důvodů. Pouze dvěma dotazovaným se líbil výsledný vzhled. Dotazník dále zjišťoval, kdo tyto práce provádí. Bylo kontaktováno 110 obyvatel, z nichž 83 přislíbilo účast na průzkumu. Na arboristickou část průzkumu odpovídaly zkontaktované lokální firmy.
Zjistili jsme, že ti, kdo rozhodli o provedení prací, byli převážně lidé ze starší části populace (58 % tvořili občané starší 50 let), ne příliš vzdělaní (72 % nemělo maturitu) a z ekonomicky slabších rodin (57 % domácností mělo příjem menší než 40,000 USD ročně). Téměř všichni byli vlastníky nemovitosti“ ( konec citátu ).
Dále bylo pomocí rozhovorů s obyvateli zkoumáno kdo dekapitaci provádí, cituji: „ Na základě rozhovorů s obyvateli jsme zjistili, že arboristické firmy stojí za pouhou polovinu těchto zásahů. Za druhou polovinu zásahů zodpovídá laická veřejnost, přesněji řečeno 56 % zásahů bylo provedeno příležitostnými pracovníky, protože bylo pro většinu obyvatel obtížné odlišit odborné firmy, zabývající se péčí o stromy od neodborných. Zavedli jsme pro obě skupiny termín „komerční firmy“. Zbývající podíl prací byl proveden na bázi „domácího kutilství“ – z 29 % to byli majitelé, z 8,5 % příbuzní a 5 % tvořili přátelé a sousedé. Chtěli jsme se také dozvědět, jakým způsobem byly kontaktovány arboristické společnosti. Na doporučení sousedů a přátel dalo 37 % vlastníků, 26 % se spolehlo na telefonní seznam a 9 % na inzeráty v novinách. 14 % vlastníků zkontaktovalo firmu působící v blízkém okolí, dalších 14 % zakázek bylo výsledkem předchozích nepříliš oblíbených podomních nabídek a 2 % byla domluvena po předchozí telefonické nabídce“, ( konec citátu ).
Výsledky tohoto dotazníku jasně poukazují na neinformovanost obyvatelstva v péči o dřeviny. Stejně jako v USA i v České republice jsou tyto práce často prováděny kutily a nekvalifikovanými profesionály.
Důsledky dekapitace stromu
Věškerá současná literatura se shoduje na ničivosti dekapitace. Při dekapitaci dochází ke značnému narušení fyziologické a biomechanické vitality. Tím samozřejmě dochází i k estetické újmě stromu. Značný vliv na vitalitu má rozsáhlost dekapitace, období řezu, druh stromu, vitalita stromu a mnoho dalších. Důsledky dekapitace jsou zde rozebrané v obecné rovině.
Fyziologická vitalita stromu
Dekapitací mnohdy odebereme mezi 50ti až 100 % listové plochy. Tímto zákrokem je značně omezena fotosyntéza a tím i tvorba živin pro celý strom, dochází k podvýživě kořenového systému a jeho chřadnutí. Takto poškozený kořenový systém je dále mnohem náchylnější jak na útoky škůdců a hub, tak i na vliv různých abiotických přírodních podmínek. Jelikož takto poškozený kořenový systém nemá schopnost dostatečně zásobit nadzemní část vodou a dalšími látkami, nadzemní část může začít též chřadnout. Vzniká nerovnováha mezi nadzemní a podzemní částí stromu.
Dalším typickým a důležitým aspektem dekapitace je ztráta apikálních pupenů, které díky vysokému obsahu auxinů mají za normálních podmínek schopnost držet ostatní pupeny ve své blízkosti v dormanci. Odstraněním apikálních pupenů, a ztrátou auxinů, vznikne v místě nadbytek cytokininů, tvořených v kořenovém systému, a tím dojde k nekontrolovanému rašení pupenů. Strom začne vytvářet výmladky ze spících a adventivních pupenů ve snaze rychle vytvořit nový asimilační aparát. Tyto výmladky pak vedou konkurenční boj o apikální dominanci díky nepřítomnosti terminálního výhonu.
Při dekapitaci dochází k odstranění okrajové části koruny a odhalení vnitřních partií. Asimilační aparát uvnitř koruny je zvyklý na slabší intenzitu světla a jeho náhlé exponování může způsobit vážné popálení. Pupeny ve vnitřní části koruny mohou ještě několik let, po jejich vystavení silnějšímu slunečnímu záření, produkovat listy choulostivější na silné světlo. U mladších stromků a stromů s jemnější borkou může taktéž dojít i k popálení krycích pletiv. Je zde i riziko obnažení sousedního stromu či keře, který může utrpět v důsledku náhlého vystavení silnému náporu světla.
Dekapitací vznikají poranění, která nejsou schopna se vůbec zacelit a nebo jen velmi špatně. Dekapitovaná větev se tak stává vstupní branou pro patogeny, v níž posléze vznikají rozsáhlé dutiny postupující směrem k bázi stromu.
Biomechanická vitalita stromu
Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, při rozsáhlejší dekapitaci dochází k nenávratnému poškození kořenového systému. Zatímco nadzemní část stromu může díky velké výmladnosti(záleží na taxonu ) a rychlému růstu výmladků brzy dorůst nebo dokonce přerůst svojí původní výšku, poškozený kořenový systém se obnovuje velmi těžko. Jeho chřadnutí a hnití důrazně snižuje stabilizační funkci stromu. Je tedy ironií, že velké stromy, dekapitované za účelem zlepšení jejich odolnosti vůči vývratu, jsou k němu již za pár let náchylnější než před zákrokem.
Při dekapitaci dochází k vysoké tvorbě výmladků na okraji dekapitované větve v místě kalusu. Obvod dekapitované větve neposkytuje dostatek prostoru pro bezpečné upevnění všech takto vzniklých výmladků. Ty jsou na větev upevněny velmi slabě jen za nově vniklý přírůstek, vzniklý sekundárním tloustnutím. U jejich bází hrozí vytlačení kambiální vrstvy, to oslabuje upevnění výmladků k mateřské větvi. Dalším důvodem špatného upevnění výmladků je jejich velmi rychlý přírůstek oproti mateřské větvi. Nedochází tedy k dostatečnému překryvu mezi dceřinou a mateřskou větví, jak je tomu u klasického větvení.
Dekapitací silnější větve často vzniká rozsáhlá dutina. Tato větev časem ztrácí sílu udržet rychle rostoucí výmladky.
Ty se mohou po několika letech díky rychlému růstu začít lámat v místě nasazení na mateřskou větev.
Silně dekapitované stromy často tvoří tzv. sekundární korunu. Takový strom může na první pohled připadat laikovi zdravý a bezpečný, avšak koruna stromu je ve skutečnosti tvořena převážně ze vzrostlých výmladků, které jsou upevněny velmi nestabilně ( viz. výše).
Vzhled stromu po dekapitaci
Dekapitací dochází k destrukci přirozené architektury stromů, která nemůže být nikdy plně obnovena. Dekapitované stromy téměř vždy, a hlavně v prvních letech, ukazují stopy po silných řezech v koruně a násilný zásah člověka. Již první roky po dekapitaci se začnou v místech řezu tvořit nevzhledná “košťata“. Nejvíce je nápadná dekapitace u stromů se silnou apikální dominancí, převážně tedy jehličnanů, kde je narušení přirozené architektury stromu nejzjevnější. Je důležité neplést si dekapitaci s hlavovým řezem, při kterém se stromy tvarují již v prvních letech života stromu, aby vytvořily tak zajímavý kultivovaný habitus, typický například pro barokní zahrady. Naopak časté pokusy vytvořit ze vzrostlých stromů nízké hezky tvarované stromky nejsou opodstatněné a nesplňují požadovaný efekt.
Následná péče o strom
Dekapitovaný strom je v určitých případech do jisté míry možné napravit. Záleží však na druhu, věku, životních podmínkách, kulturní a ekologické hodnotě stromu a dalších okolnostech. Jelikož strom vytváří výmladky za účelem obnovy listové plochy, je dobré mu tento nový zdroj asimilátů po několik let ponechat. Strom vydá velké množství energie na jejich tvorbu, a je tedy rozumné, aby byly výmladky zpětně schopny několik let pro strom produkovat asimiláty. Po určité době je potřeba množství výmladků redukovat. Výmladky velmi rychle druhotně tloustnou a pokud by se některé z nich neodstranily, nebylo by zde dost prostoru pro všechny, čímž by mohlo dojít k uškrcení kambiální vrstvy. Dalším důvodem k probírce je snaha o vytvoření nového terminálu.
U mladých dekapitovaných větví se doporučuje ponechat pouze dva nebo tři výmladky. Nejvhodnější z ponechaných výmladků určíme jako nový budoucí vrchol. Je možné tento výmladek zakrátit pokud je příliš dlouhý. Zbylé ponechané výmladky je nutné zakrátit, a to pouze na pupeny, směřující k vnější straně. U větví s větším průměrem se bude pravděpodobně nacházet větší množství výmladků. Je třeba jich odebrat a ponechat jen několik, a ty se až na jeden zakrátí. Cílem je do budoucna vytvořit pouze jeden nový dominantní stonek. Je nutné vytvořit dostatek prostoru, aby měly jeho dceřiné ( laterální) větve dostatek místa pro růst.
I přes veškerou snahu a dobře provedenou práci o vytvoření nového hlavního stonku je zde riziko zlomení v nasazení na dekapitovanou větev. Upevnění mezi nově vzniklým stonkem a dekapitovanou větví se v průběhu let lepší, avšak stále zde hrozí nebezpečí, že dutina dekapitované větve jí oslabí natolik, že neunese váhu nového stonku.
Další možností, jak do jisté míry redukovat následky dekapitace, je uříznout dekapitovanou větev na dostatečně silnou ( alespoň jednu třetinu průměru mateřské větve) dceřinou větev. Jedná se především o dekapitaci lehčího rázu na okrajové části koruny.
Možné výjimky dekapitace stromu
Tím jsou myšleny řezy, které jsou svou technikou řezu shodné, nebo velmi podobné dekapitaci. Často jsou však známé pod jiným názvem a jsou uznávané pouze v určitých případech.
– Dřeviny s dobrou kmenovou a korunovou výmladností
U některých taxonů, jedná se především o některé druhy vrb a topolů, se dá v krajních mezích strom ošetřit tzv. sesazovacím řezem, po kterém by již mělo následovat, v intervalu 5-8 let, odstranění anebo opakování řezu. V případě sesazovacího řezu se nesmí jednat o dřeviny dlouhověké, a v tomto případě by to mělo být bráno jako hrubá technologická chyba.
– Staré stromy jako biotop
Určitou výjimkou jsou taktéž staré stromy s narušenou stabilitou. Životní strategie stromu v období senescence odstupuje od dalšího expanzního růstu a způsobuje postupný návrat asimilačního aparátu zpět k bázi stromu. Strom postupně ztrácí schopnost zásobovat obrovskou masu nadzemní části. Dochází tak často k obvodovému chřadnutí a odumírání kosterních větví. Proto je často zapotřebí strom obvodově redukovat ( často bez nemožnosti redukce na dostatečně silnou laterální větev), a odlehčit jej tak, aby byla zajištěna provozní bezpečnost a strom nepodlehl náporu své masy.
V posledních letech se objevují názory na tzv. “přírodě blízké“ řezy. Jedná se o řezy, které svým vzhledem mají připomínat samovolné odlomení větve přírodními vlivy. Zatímco u zdravých mladých stromů by toto bylo považováno za vandalský čin, u senescentních stromů je v určitých případech možné přistoupit k tomuto zákroku.
– Zakládací řezy stromu
Zakládací řezy jsou řezy prováděné již ve školkách, při kterých se ve snaze podpořit zahuštěnost a růst laterálních větví, odstraní terminál. Později je z jedné z laterálních větví vyveden nový terminál. Tento zákrok musí být prováděn specializovanými odborníky a jen za určitých okolností!
Legislativa péčé o stromy
Ve většině případů je možné posoudit, že strom byl dekapitací poškozen. V takovém případě je možné kontaktovat zodpovědný právní orgán ochrany životního prostředí, který je oprávněn ukládat pokuty a nařídit nápravná opatření. Podle zákona 114/1992 sb. Je orgán ochrany přírody oprávněn uložit pokutu za poškození nebo pokácení dřeviny rostoucí mimo les bez povolení fyzické osobě ve výši 10000 Kč. Za poškození a nebo pokácení Památného stromu je možná pokuta ve výši 50000 Kč. Pokud jde o výkon podnikatelské činosti u právnických a fyzických osob, může orán udělovat pokuty až do výše 500 000 Kč jak za poškození nebo pokácení dřeviny rostoucí mimo les, tak i památného stromu.
Alternativní řešení dekapitace stromu
V této částí jsou popsána adekvátní alternativní řešení, díky kterým je možné se dekapitaci stromu vyvarovat. V současné době se největší pozornost ubírá směrem k řezům, bezpečnostním vazbám a podpěrným konstrukcím.
Řezy stromu
Jak již bylo zmíněno na začátku, u dekapitace dochází k odstranění větve na příliš slabou laterální větev, která nedokáže převzít apikální dominanci, a nebo dokonce zde není žádná taková větev. Často je tímto zásahem odejmuta více než polovina listové plochy. Důvodem většinou bývá snaha o redukci celkové velikosti a hmotnosti stromu pro zlepšení provozní bezpečnosti.
V této části jsou popsány a citovány techniky a technologie řezu, které jsou správnou a přímou alternativou dekapitace. Téma řezu zde tedy není obsažené kompletně. Na obsáhlejší informace ohledně řezu stromů odkazuji na publikaci Kolařík a kol.( 2003), Marek Žďárský a kol.( 2008), Sharon J. Lilly( 2001), A. Shigo( 2008).
– Techniky řezu
– Vedení řezu
– Techniku vedení řezu rozdělujeme na techniku řezu živých a mrtvých větví.
– řez živých větví nesmí být prováděn v příliš velkém měřítku naráz, neboť odstranění většího množství listové plochy může u stromů vyvolat energeticky náročné obranné reakce. U mladých stromů by v jednom roce nemělo být nikdy odstraněno více než 25% a u vzrostlých stromů ještě o něco méně z celkové listové plochy stromu. Velký pozor musíme dávat při odřezávání laterálních větví abychom řezem nepoškodili obranný systém a ochranné zóny mateřské větve. Pokud dceřinou větev odstraníme správně, je zvýšená pravděpodobnost, že tyto dva mechanismy zabrání vniku patogenů. Řez musíme vést tak, abychom neporanili větevní límeček mateřské větve. Pokud však mateřskou větev poškodíme, ochranná zóna již na aktivní obranu nestačí a strom musí aktivovat další ne již tak efektivní obranné mechanismy.
Řez mateřských, terminálních větví by měl být prováděn jen v krajních případech, kdy se nedá situace řešit jinak. Je důležité, aby mateřská větev byla zakrácena na dceřinou větev s průměrem alespoň jedné třetiny ( Lépe jedna polovina a více) mateřské větve.
– Řez mrtvých ( suchých) větví se používá především pro provozní bezpečnost stromu. Neměl by být používán v případě starých stromů v krajině, ve které mohou svým mrtvým dřevem fungovat jako biotop. Po odumření větve dochází k aktivaci ochranné zóny větve v okolí nasazení laterální větve. Jelikož mrtvá dceřiná větev již sekundárně netloustne, mateřská větev jí začne svými ročními přírůstky zavalovat. V tomto okamžiku je dobré laterální větev odstranit aby mohlo dojit k celkovému zavalení rány. Řežeme co nejtěsněji k okraji živého pletiva na bázi větevního nasazení mateřské větve ( Kolařík a spol., 2003).
Typy vedení řezu
V praxi se můžeme setkat se třemi typy vedení řezu : paralelním řezem (lízanec), věšákem a řezem na větevní límeček.
– Lízanec je řez, zasahující až za větevní límeček a velmi často i korní hřebínek větve, kterou chceme zachovat. Ta je pak vystavena mnoha negativním vlivům vnějšího okolí a patogenů. Rozdílně je to u jehličnanů, které větevní límeček nevytvářejí, zde se tedy skutečně řeže paralelně s mateřskou větví. Zde se však nejedná o lízanec v pravém smyslu slova.
– Věšák je opačný případ, kdy řežeme větev příliš daleko od větevního límečku a dceřiná větev tak není zcela odstraněna. Tento pahýl pak nemůže být kvalitně zavalen ránovým dřevem. Toto místo se tak stává vhodným pro průnik patogenů.
– Řez na větevní límeček je v dnešní době schvalován jako vhodný typ řezu, při kterém řežeme dceřinou větev přesně v místě nasazení na větevní límeček na mateřskou větev.
Velikost rány na stromě
Každý strom reaguje na řez rozdílně v závislosti na stáří, životních podmínkách, době řezu a dalších okolnostech . Tedy i jedinci stejného druhu mohou na stejný řez reagovat odlišně.
U řezu silnějších větví jsou často obnaženy staré letokruhy, které již nejsou fyziologicky aktivní. Houby mají v těchto místech snadnější vstup do dřeviny.
Podle snášení určité velikosti řezu rozdělujeme dřeviny podle Hamburské metody řezu ( Dujesiefken, 1991) na dřeviny dobře a špatně kompartmentalizující ( s dobrou či špatnou dynamikou obranné reakce). U dřevin dobře kompartmentalizujících ( buk, habr, javor, habr, lípa) můžem odstraňovat větve do velikosti průměru větve 10 cm. U stromu špatně komparmetnalizujících je to o 5 cm méně. V reálných podmínkách je ovšem často možné tato kriteria překročit, s ohledem na další skutečnosti.
Technologie řezu stromu
Podle publikace Kolařík a spol. 2003 rozdělujeme technologie řezu do těchto kategorií:
– Řezy zakládací ( založení koruny stromu, srovnávací řez, výchovný řez)
– Řezy udržovací ( zdravotní řez, bezpečnostní řez, redukční řezy)
– Řezy speciální ( hlavový řez, řez na čípek, rekonstrukční řez, „přírodě blízký“ řez)
– Kácení ( likvidační řez).
Jak již bylo zmíněno v předchozích částech, nejčastější příčinou dekapitace je strach z velikosti stromu a jeho selhání .Jelikož o technologiích řezu již bylo publikováno nespočet odborných článků, nebudeme zde rozebírat toto téma celé, ale zaměříme se pouze na nejdůležitější alternativy dekapitace.
Proto v této části zmíním pouze řezy udržovací, především řezy redukční a kácení.
Řezy udržovací
Řezy udržovací se používají u vzrostlých stromů, které již překlenuly období intenzivního růstu. Cílem je zajistit jejich dlouhodobou funkčnost a omezit na minimum jejich možné negativní působení na své okolí.
Podle publikace Kolařík a spol., 2003 rozdělujeme řezy udržovací na:
– Zdravotní řez
– Bezpečnostní řez
– Redukční řezy
Zdravotní řez stromu
Jedná se o komplexní udržovací řez( ostatní udržovací řezy z něj vycházejí). Cílem je především zabezpečení dlouhodobé funkčnosti stromu z hlediska vitality, zdravotního stavu a provozní bezpečnosti. Tento řez opakujeme v několikaletých intervalech, alespoň však jednou za 8-10 let, s ohledem na aktuální stav stromu. Tímto řezem odstraňujeme či zkracujeme větve suché, mechanicky poškozené, zlomené, jinak provozně nebezpečné, napadené škůdci nebo houbami, větve, které se kříží, větve zahušťující korunu, nevhodně směřující větve. Ošetřujeme kodominantní a tlaková větvení, zarovnáváme pahýly po nekvalitních řezech atd.
Bezpečnostní řez stromu
Jedná se o nejjednodušší variantu zdravotního řezu, zaměřenou pouze na provozní bezpečnost stromu. Bezpečnostním řezem odstraňujeme pouze větve z bezprostředním ohrožením okolí, tedy větve suché, mechanicky poškozené, nalomené, zlomené, visící atd.
Z důvodu závažnosti je možno bezpečnostní řez provádět celoročně v intervalech přibližně 2-6 let.
Redukční řezy stromů
Redukční řezy se podle charakteru a zaměření dělí na redukční řezy vlastní( redukce od určité překážky), prosvětlovací( prosvětlení koruny z provzdušnění a revitalizace koruny), symetrizační( symetrizace z důvodu náporu větru) a stabilizační SIA( stabilizace stromu pomocí redukce výšky koruny, vypočtená dle metody Static Integrated Assessment).
– Řez redukční vlastní – je zaměřen na celkovou, nebo jednostrannou redukci koruny. Často se jedná o stromy v blízkosti různých překážek, nebo stromy dlouho ponechané bez jakékoliv péče. Taktéž odstraňujeme větve, které výrazně vychylují strom z jeho těžiště. Řez nesmí být příliš silný jinak by mohlo dojít ke korunové výmladnosti. Při rozsáhlejších redukcích je lepší řez rozdělit na etapy. Stejně jako u předchozích technologií řezu, i zde je velmi důležitá technika řezu – množství odejmutého asimilačního aparátu, řez na větevní límeček… . Je nutné zdůraznit, že tento řez je často zapříčiněn volbou nevhodné dřeviny na danou lokalitu a nebo dlouhodobou absencí v péči o ní.
– Řez prosvětlovací– se používá k prosvětlení koruny a umožňuje tak lepší přístup světla do vnitřních partií stromu. Další, byť zanedbatelnou úlohou, je zlepšení průchodnosti vzduchu a zmenšení náporové plochy při silných větrech. Odstraňujeme taktéž větve zbytečně zahušťující, křížící, rostoucí příliš do středu koruny, nebo větvě, které se třou o sebe. Jako u předchozího řezu i zde je potřeba dbát opatrnosti, aby nedošlo vzniklým šokem k nekontrolované korunové výmladnosti.
– Řezem symetrizačním – zabraňujeme, aby mohlo dojít k většímu torznímu zatížení při silném větru. Je důležité, aby bylo těžiště co nejblíže středových os stromu. Symetrizací koruny můžeme velmi výrazně zlepšit stabilitu stromu.
– Řez stabilizační(SIA)– je specifickým příkladem redukčního řezu, který je vhodnou alternativou dekapitace. Jde o zmenšení náporové plochy při větru a snížení těžiště stromu za pomoci snížení nejsvrchnější části stromu, a tím výrazné zvýšení stability stromu. Při odstraňování nejsvrchnějších partií odejmeme jen větve nejvyššího řádu tak, aby nevznikly příliš velké rány, které by mohly být vstupem pro patogeny. Řez provádíme tak, aby nedošlo k znehodnocení architektury stromu, nebo k nekontrolované korunové výmladnosti. Řez se neprovádí u dřevin se silnou apikální dominancí typu smrk, modřín, jedle z důvodu destrukce přirozené architektury stromu.
Kácení stromu
Cílem kácení je odstranění stromu ze stanoviště z důvodů pěstebních, fytopatologických, provozně bezpečnostních či kompozičních. Je to definitivní zásah a nelze jej již vrátit zpět. Mnohdy je zásahem i velmi drahým, protože strom nelze mnohdy odstranit najednou ze země, ale postupně po částech, od vrcholu koruny až k bázi kmene.
Přestože kácení je krajní řešení, často je lepším řešením než případná dekapitace. Zatímco dekapitace může zprvu vypadat jako poměrně levný zákrok, mohou celkové výdaje překročit výdaje z důvodu nutného pokácení stromu a s následnou výsadbou nového. Zatímco dekapitovaný strom bude vždy jen zohaveným rizikem, nový strom můžeme vybrat a zasadit tak, aby k dekapitaci již nikdy nemuselo dojít.
Bezpečnostní vazby stromu
Účelem bezpečnostní vazby je zabezpečení biomechanické vitality stromu, a tím i zlepšení, nebo stabilizování jeho provozní bezpečnosti a fyziologie. Je mnohdy vhodným řešením při zajištění stromů s podélnou trhlinou ve kmeni až k místu větvení, pro stromy s otevřenou dutinou v místě větvení, pro zdravé stromy s tlakovou vidlicí, nebo stromy s určitými mechanickými poškozeními, kdy není z určitých důvodu vhodné použít řez. Je mnoho různých druhů a způsobů využití vazeb, které se hodí na rozdílné případy. Pro obsáhlost a rozmanitost typů bezpečnostních vazeb zde budou nastíněna jen některá základní rozdělení a druhy bezpečnostních vazeb. Jde zde především o nástin bezpečnostní vazby jako uznávané alternativy dekapitace, ne její kompletní rozbor.
Pro obsáhlejší informace o bezpečnostních vazbách odkazuji na publikaci M. Žďárský a kolektiv( 2008) a J. Kolařík a kolektiv(2003).
Podle publikace M. Žďarský a kolektiv( 2008) lze vázání korun dělit podle několika základních hledisek:
1) vázaní podle poškození pletiv dřeva stromu – destruktivní, nedestruktivní
2) vázání podle charakteru namáhání jistících prvků – předepjaté, nepředepjaté
3) vázání podle účelu založení – bezpečnostní, biomechanicky nezbytné
4) vázání podle druhů materiálů jistících prvků – s kovovými jistícími prvky, s prvky ze syntetických materiálů, kombinované
5) vázání podle způsobu větvení v koruně – jednoduché, trojúhelníkové, obvodové, vnitřní
6) vázání podle působení jistících prvků koruně stromu – pevné, elastické
7) vázání podle počtu úrovní vazeb v koruně – jednoúrovňové, víceúrovňové
Vázaní podle poškození pletiv dřeva stromu
Destruktivní typ vázání – způsobuje stromu mechanické poranění buď již při instalaci, nebo po delší době. Typickým příkladem je např. vrtané vázání. Zatímco v České republice není příliš oblíbené, např. v USA je vrtaná vazba nabízena, v péči o zeleň, jako nejlepší způsob vazby největšími firmami( např. Bartlett a Davey. Důvodem jsou prý antifungidní účinky jistících prvků z galvanizované oceli a její dlouhá životnost.
Nedestruktivní typ vázání- nezpůsobuje stromu žádná výrazná poranění ani primárně ani sekundárně. Jedná se většinou o vazby ze syntetických vláken, které je nutné dle potřeb pravidelně kontrolovat a obměňovat.
Vázání podle charakteru namáhání jistících prvků
Nepředepjaté vázání – nepřenáší svou tahovou sílu na oslabené části koruny. Koruna tak má volný pohyb a vazba slouží pouze k případnému zajištění odlomené části koruny. Používá se především u jištění korun se zdravím dřevem bez výraznějších dutin a jiných defektů. Instalace takovéto vazby je umístěna v horní části koruny nad místem větvení a používá se vazby ze syntetických materiálů.
Předepjaté vázání – přenáší svou tahovou sílu na oslabené části koruny a tím přímo zajišťuje jejich biomechanickou stabilitu. Jedná se především o části korun s výraznými prasklinami, poškozeními a špatným větvením, kde přímo hrozí jejich kolaps.
Vázání podle účelu založení
Bezpečnostní vázání – zabraňuje pádu nestabilních částí koruny na zem a zapříčiňuje další hmotné škody. Jejím účelem tak není stabilizace biomechanické vitality stromu, ale pouze zajištění kontroly nad případným kolapsem částí stromu.
Biomechanicky nezbytné vázání – se snaží přímo stabilizovat nebo zlepšit biomechanickou vitalitu stromu.
Vázání podle druhů materiálů jistících prvků
V dnešní době se používají především vazby s kovovými jistícími prvky, s prvky ze syntetických materiálů a vazby kombinované.
Vázání podle způsobu větvení v koruně
Jednoduché vázání – zajišťuje vždy pouze dvě větve. Jeho výhodou je jeho nezávislost na dalších vazbách v koruně a tím i lehká výměna jednotlivých vazeb. Je to nejzákladnější typ vazby.
Trojúhelníkové vázání – spojuje tři větve a jedná se vždy o spojení tří nezávislých jednoduchých vazeb dohromady.
Obvodové vázání – spojuje vždy více než tři větve dohromady. Větve jsou mezi sebou jištěny po obvodu, čímž výrazně lépe zabráníme bočním výkyvům jednotlivých větví. Při kolapsu jedné z větví nedochází ke změně statiky celé obvodové vazby, ale jen části u zlomené větve. Obvodová vazba je pro své klady používanější než vazba vnitřní( viz. níže)
Vnitřní( hvězdicové) vázán – není příliš praktické, jelikož nedochází ke stabilizaci ze stran jištěných větví jako je tomu u obvodové vazby. Dalším závažným problémem je kolaps jakékoliv vázané větve, neboť tak dojde k porušení statiky celé vazby.
Vázání podle působení jistících prvků v koruně stromu
Pevné( rigidní) vázání – neumožňuje jištěným větvím žádný výraznější pohyb. Je to vázání předepjaté s ocelovými jistícími prvky.
Elastické( flexibilní) vázání – umožňuje jištěným větvím volný pohyb díky kterému je strom schopen reagovat na podmínky svého okolí a tím si vytvářet lepší odolnost vůči statickému selhání. Jedná se o vázání nepředepjaté ze syntetických materiálů.
Vázání podle počtu úrovní vazeb v koruně
Jednoúrovňové vázání – je nainstalováno pouze v jedné výšce koruny. U předepjaté vazby se umísťuje v dolní polovině koruny nad větvením. U nepředepjaté vazby se instaluje do horní poloviny koruny nad větvením.
Víceúrovňové vázan – se instaluje do několika pater( úrovní). Bývá často kombinací několika samostatných vazeb ve více úrovních koruny.
Druhy vazeb koruny stromu
Přestože různé druhy vazeb mají své kořeny více než sto let nazpět, v dnešní době se používají jen některé druhy. Nové metody vazeb se snaží o lepší efektivitu s pokud možno minimální primární nebo sekundární destrukcí stromu. Jelikož úkolem této práce je předložit kvalitní alternativu dekapitace, budou zde uvedeny jen druhy, které jsou považovány za úspěšné. Některé druhy vazeb se liší jen minimálními úpravami, proto se zde zaměříme jen na určité příklady.
Vrtané vázání – se považuje za typ vazby s největší primární destrukcí stromu. Při její montáži dochází k narušení všech vrstev stromu a tím i k možnému vytvoření vstupní brány pro patogeny ze vnitřku a nebo vnějšku stromu. Je proto nutné nepoužívat vrtané vázání na nějak poškozených větvích. Naopak značnou výhodou vrtané vazby je její nízká sekundární destrukce a dlouhá životnost. Zatímco v zahraničí je tato vazba již dlouhou dobu hojně využívána, v České republice byla dlouho zatracována právě díky její velké primární destrukci. Avšak i u nás se hlavně v posledních letech tato metoda začíná opět využívat. Je možné ji instalovat buďto předepjatě v horní polovině a nebo nepředepjatě v dolní polovině koruny nad problematickým větvením, jak si situace žádá.
Vázání ze syntetických materiál- má na rozdíl od předchozího druhu minimální, ne-li žádné primární destrukční účinky na vitalitu stromu. Jedná se o materiály s dobrou elasticitou, odolností vůči vnějšímu prostření, vysokou pevností v tahu, dobrou trvanlivostí apod. Vázání ze syntetických materiálů se začalo hojně používat před dvaceti lety.
V současnosti známe tři základní druhy, s celou řadou modifikací: bezpečnostní záchytné Sinnovy popruhy, dvojitý popruh ,,Systém Osnabrück” a lanové systémy typu Cobra.
Při používání vázání ze syntetických materiálů je nutné dbát několika základních předpokladů. Tyto vazby je možné používat jen jako nepředepjaté. Jako nepředepjaté musí být instalovány do horní poloviny koruny nad vidlici poškozených větví. Je nutná pravidelná kontrola, výměna a úprava celého systému. Vazbu je nutné umístit do míst větvení tak, aby nehrozil její budoucí posun.
Podpěrné konstrukce stromu
Podpěrné konstrukce sice nejsou standardní metodou zajišťování korun stromů, ale jsou případy, kdy je možno se k danému způsobu uchýlit. Jedná se o situace, kdy se například poškozená větev nemůže ukotvit k jiné zdravé větvi. Ovšem jsou i případy, kdy se pomocí podpěrných konstrukcí podepírají celé stromy. Aby měla smysl, musí být podpěra schopná přenášet často obrovské síly z koruny do země, nesmí nadměrně poškozovat jištěnou část ( především jde o tření a lámání) a musí být z vhodných materiálů, které dokáží odolávat vnějším podmínkám. Jelikož funguje podpěra jako statické jištění, často dochází k zarůstání do stromu. Navíc se strom časem, i po dvou letech, stává na podpěře staticky závislý a podpěru jíž není možno kompletně odstranit, pouze nahradit. Důležité je dbát vhodného podkladu pro podpěru tak, aby nedocházelo k vertikálnímu posunu směrem dolů. V současnosti se používají podpěry tvaru písmene A a obdélníkové podpěry.
Podpěra ve tvaru písmene A – je dostatečně stabilní i při bočních náporech. Často je na ní závit, kterým se dá v daném případě lépe vycentrovat.
Obdélníková podpěra – je konstrukčně náročnější, ale její výhodou je možná stabilizace většího počtu větví.
Jiná alternativní řešení péče o stromy
Za zmínku jistě stojí přesazení ohrožujícího stromu, přemístění ohrožených objektů z dosahu stromu, apod. Tato však nejsou předmětem této práce. Na zajištění co nejlepšího řešení dané situace by se měl podílet zkušený arborista, po případě odborníci dalších vědních oborů.
Prevence proti dekapitaci-poškození stromů
Přestože je mnoho alternativních řešení, která mohou ve spoustě situací plně vystrnadit dekapitaci z naší volby, bylo by zajisté nejlepší takovýmto volbám úplně předcházet. Důvodem dekapitace často bývá již od prvopočátku nevhodný výběr taxonu, stanoviště a nekvalitní technologie výsadby. Pokud se vysazený strom dále pravidelně, především v prvních letech po výsadbě, neošetřuje, můžou postupem času vzniknout příčiny vedoucí až k dekapitaci nebo jiným destruktivním zásahům. V neposlední řadě je důležitý výběr odborníka-arboristy, který dokáže kvalitně pečovat o naše stromy. Důležitým krokem, jak zlepšit situaci dekapitování, je lepší informovanost veřejnosti a státních zastupitelů.
Vhodný výběr stanoviště a taxonu k výsadbě a následná péče
Některé příčiny, které v mnoha případech předcházejí dekapitaci, vznikají již při samotném výběru a výsadbě dřeviny. Správný výběr dřeviny na dobré stanoviště je nejlepším předpokladem pro kvalitní a dlouhodobou efektivitu stromu. Výběr dřeviny a stanoviště nekvalifikovanou osobou bývá často založen pouze na vzhledu dřeviny v danou dobu a estetičnosti kompozice bez brání v potaz jakékoli další podstatné skutečnosti.
Je důležité, aby stanoviště odpovídalo alespoň minimálním ekologickým požadavkům dřeviny. Tím předejdeme pozdějšímu špatnému zdravotnímu stavu dřeviny a možnému úhynu celé rostliny, nebo jejích částí. Při nekvalitní výsadbě může dojít k úmrtí terminálního výhonu a kosterních větví s následky podobnými dekapitaci a tím k znehodnocení celé rostliny.
Dalšími kriterii pro kvalitní výsadbu jsou vlastnosti dřeviny jako je např. rychlost růstu, dlouhověkost, architektura dřeviny aj. Častým problémem bývá špatný odhad finální velikosti stromu, výšky nasazení koruny, šířky koruny, tvaru koruny atd. Architektura dřeviny úzce souvisí s kompozičním uspořádáním a charakterem stanoviště. Existuje velká škála dřevin a jejich kultivarů, které dokážou splnit stanovištní i estetické požadavky. Nevhodné vysazení např. nadměrně velké dřeviny v blízkosti obydlí vede k jejímu předčasnému odstranění a nebo nutné redukci( či dekapitaci). Je nezbytné uvažovat o vysazovaném stromu v jeho předpokládané finální velikosti a předejít tak všem negativním efektům( stínění, strach z velikosti stromu, strom před oknem apod.), díky kterým by mohl být strom v budoucnu problémem.